Lidumor aneb Má játra beze smyslu

Werner Schwab

Život je hoden života, neboť je životaschopný...a hotovo.
Werner Schwab
Tomáš Kafka
Janusz Klimsza
Janusz Klimsza
Marcela Lysáčková
Vladislav Georgiev
Tomáš Vůjtek
Lukáš Šveda
Kamila Holaňová
Lidumor aneb Má játra beze smyslu - Videoukázka

Werner Schwab se narodil 4. února 1958 ve Štýrském Hradci. Jeho matka byla posluhovačkou a otec, který krátce po narození dítěte rodinu opustil, pracoval jako zedník. Schwab z něj později udělal téměř mytickou postavu, když tvrdil, že otci stačil jediný pokus, aby matku, která byla prostou a velmi zbožnou venkovskou dívkou, oplodnil. Měl v tom velkou praxi, neboť za války v rámci projektu „Lebensborn“ oplodňoval árijské dívky a napomáhal tak rozmnožení rasy nadlidí. Jako urostlý modrooký blonďák k tomu měl ty nejlepší genetické předpoklady a tuto fyziognomii po něm zdědil i jeho syn, který pak prožil dětství s bigotní matkou v nuzném jednopokojovém bytě. Podmínky tohoto soužití Schwab později přiblížil ve hře Lidumor aneb Má játra beze smyslu (Volksvernichtung oder Meine Leber ist sinnlos), v níž v postavě Hermanna Červa přivádí na scénu své alter ego (hra měla premiéru v listopadu 1991 ve slavné mnichovské Kammerspiele a dodnes patří k jeho nejhranějším textům).

 

Svou uměleckou kariéru však Werner Schwab začal jako výtvarník. Od roku 1974 navštěvoval ve Štýrském Hradci školu uměleckých řemesel, kde také poznal svou budoucí manželku Ingeborg Orthofer. Po třech letech přestoupil na vídeňskou Akademii výtvarných umění, kde studoval sochařství. Ve Vídni také navštěvoval přednášky o elektroakustické hudbě, které organizoval Dieter Kaufmann, jeden z průkopníků této hudby v Rakousku. Schwabův vztah k hudbě byl velmi hluboký a přispěl i k jeho sblížení se členy dnes již legendární skupiny Einstűrzende Neubaten (Hroutící se novostavby) pro kterou psal texty. Tato přední kapela německého industriálu dokonce v roce 1994 nahrála scénickou hudbu k poslední Schwabově hře. Po krátkém návratu do rodného Grazu se Schwab se svou ženou stěhuje do Kohlbergu ve východním Štýrsku. Koupil zde malou zemědělskou usedlost, na níž rozvážně hospodařil, ale kde také odvážně experimentoval, když vytvářel skulptury z materiálů, které podléhaly rychlému rozkladu (zvířecí mršiny, maso apod.).

 

Postupně v jeho uměleckých aktivitách získávalo psaní stále větší důležitost. Schwab s jazykem experimentoval stejně jako s materiály svých skulptur, a tak není divu, že mu redakce jeho zásilky pravidelně vracely. Tyto pokusy vyšly knižně až v roce 1992 pod souhrnným názvem Abfall, Bergland, Caesar (Odpad, Vrchovina, Caesar). Od prozaických textů pak přešel k textům divadelním, které mu rovněž divadla nejprve vracela. Slavnou se stala zamítavá odpověď dramaturgie vídeňského Burgtheatru, v níž se konstatuje, že Schwabova hra „nepřipadá pro náš repertoár v úvahu“. V interní dramaturgické poznámce z prosince 1989 je na adresu autora poznamenáno, že má „pozoruhodně obscénní fantazii“. A právě Prezidentky (Präsidentinnen), jak se tato hra jmenovala, byly o pět let později triumfálně uvedeny na zdejší menší scéně, v Akademientheatru. Jenomže to už byl Werner Schwab pokládán za novou hvězdu německého divadla. A také už byl po smrti.

 

Schwabova divadelní kariéra byla skutečně velmi krátká, o to víc však byla oslnivá. V polovině devadesátých let se stal nejhranějším německým autorem. V kritické anketě časopisu Theater Heute byl v roce 1992 vyhlášen nejlepším nastupujícím dramatikem a ve stejném roce získal i prestižní cenu Műlheimer Dramatikerpreis. Slibnou kariéru ukončila Schwabova závislost na alkoholu (ta stála i za rozpadem jeho manželství). Po silvestrovské noci jej našli 1. ledna 1994 mrtvého (v krvi měl 4,1 promile) s rukopisem jeho poslední hry Faust: Mein Brustkorb: Mein Helm (Faust: Můj hrudník: Má přilba) v kapse.


 

Od prvních dramatických textů si Schwab vytváří jakýsi umělý, osobní dialekt, nazývaný dnes už obecně „schwäbisch“, nebo – analogicky k „hochdeutsch“ – „hochschwäbisch“. Tato „švábština“ nemá ovšem nic společného s dialektem, kterým mluví obyvatelé historické země Švábska. Charakterizuje onen zvláštní jazyk, který Schwab vkládá do úst postavám rekrutujícím se z nejnižších pater, ba často přímo ze suterénu společenské vrstvy, která bývá označována jako maloměstská či maloměšťácká. Tyto postavy mluví, resp. snaží se mluvit společensky „nad poměry“, a tak vzniká zvláštní slovník, který na jedné straně čerpá z rakouského dialektu nebo z proletářského idiomu, bohatě využívá fekálního a análního vokabuláře (nikoli náhodou nazval Schwab první svazek svých her Fäkaliendramen, 1991, další ovšem – v působivém kontrastu – Kőnigskomődien – Královské komedie, 1992). Tento jazykový „šrot“ se ve své obsahové primitivnosti a banalitě v podivuhodném spojení slučuje s vysoce stylizovanými, doslova akrobatickými jazykovými akty (tady je Schwab následovníkem jazykového ekvilibristy J. N. Nestroye). Idiom lidového jazyka se prostupuje obraty a frázemi jazyka „prezidentského“, se slovníkem byrokratickým, moderátorským či politickým, jak by mohl znít – a často zní – z televizní obrazovky. Schwabovy figury usilují ve svém vyjadřování o preciznost, proto mluví velice obšírně, sypou ze sebe slovní odpad siláckých výrazů a frází, obohacený – a to je další osobitý znak Schwabova jazyka – o neuvěřitelné složeniny a novotvary. Schwabovy postavy prozrazují, že nejsou mocny spisovného jazyka, ale přesto se o něj neustále pokoušejí. Snaží se vyjádřit cosi vyššího, obecně správného a závazného, a tak mísí v neuvěřitelné směsici argot a byrokratickou němčinu, papírové fráze se sexuálními a násilnickými fantaziemi.

 

(Josef Balvín, Příběh jedné hry a jednoho osudu, Svět a divadlo5, 1995)
vět a divadlo5, 1995)

18
332
13
208
154
51
363
Pavla Bergmannová
Divadelní noviny
Byl jednou jeden dům Dramatická tvorba Wernera Schwaba se – s výjimkou titulu Prezidentky – na českých jevištích kupodivu příliš často neobjevuje. Že by snad naši tvůrci nenacházeli to správné pochopení pro autorova fekální...
121
Lidumor aneb Má játra beze smyslu
Milan Líčka
OstravaBlog.cz
Werner Schwab proletěl životem jako sám sebe spalující meteor a jeho tvorba vyzařuje ničivou sílu, která přitahuje sžíravými obrazy vykloubených charakterů, pokřivených vztahů a specifickým jazykem, v němž se vulgarita proplétá se...
120
Lidumor aneb Má játra beze smyslu
J. P. Kříž
Až po odeznění vlny Wernera Schwaba (1958 - 1994) na českých jevištích - a hrály se hlavně jeho Prezidentky, na severu skvěle v Českém Těšíně (Polská scéna), o hodně míň Lidumor aneb Má játra beze smyslu - objevili druhou z nejznámějších...
119
Lidumor aneb Má játra beze smyslu
Ladislav Vrchovský
Ostravan.cz
Trojici divadelních premiér, které zažila v právě uplynulém týdnu Ostrava, uzavřelo uvedení nové inscenace Komorní scény Aréna, o které se bude ještě dlouho mluvit. Inscenaci s názvem Lidumor aneb Má játra beze smyslu připravil režisér...
118
Lidumor aneb Má játra beze smyslu
08 06 2015
Rozhovor s herečkou Annou Cónovou V Komorní scéně Aréna hostuješ poprvé – jak se ti tady líbí? „Jsem moc ráda, že jsem se konečně zase dostala k malému divadlu. Pokud si dobře pamatuji, tak u nás v NDM jsem dělala naposledy...
435
Lidumor aneb Má játra beze smyslu
04 06 2015
Letošní sezóna v Komorní scéně Aréna nazvaná Rok neslýchaných zpovědí stojí před svou poslední premiérou, než nastanou zasloužené divadelní prázdniny. Podle původního dramaturgického plánu měla letošní sezónu uzavřít hra...
450
Lidumor aneb Má játra beze smyslu
01 06 2015
Rozhovor s režisérem Januszem Klimszou V Aréně jsi pracoval naposledy před třemi lety. Během té doby přišly divadelní úspěchy – třeba Richard Krajčo dostal Cenu Thálie za roli ve tvé inscenaci Deštivé dny, Hana Fialová tutéž...
434
Lidumor aneb Má játra beze smyslu
21 05 2015
  Přípravy poslední inscenace této sezóny jsou v plném proudu a režisér Janusz Klimsza společně s herci každý den zkouší text rakouského dramatika Wernera Schwaba Lidumor aneb Má játra beze smyslu. Ten nahradil původně plánovanou...
432
Lidumor aneb Má játra beze smyslu
128